Kréta, 2007, dovolená.
„Vidíš ten nápis? Ani to nepřečtu, natož tomu rozumět. To je hrůza!“
„No jo, mají jiná písmena. S tím nic nenaděláš.“
„Mohla bych se to naučit, ne?“
Ten někdo, kdo neuměl přečíst nápisy v řečtině, jsem byla já.

"Koupím si při první příležitosti učebnici řečtiny“, řekla jsem tehdy. Přítel na mě koukal jako na blázna. „Kvůli 14 dnům? Vždyť to nestojí za to!“

Praha, asi o pět let později, pracovní tlumočení.

Izraelší poradci mezi sebou komunikují v hebrejštině, se mnou anglicky.
Já tlumočím mezi češtinou a angličtinou.
Ale co si mezi sebou říkají? Mluví o mně?
Neříkají třeba, že jsem úplně nemožná?

Chtělo by to naučit se aspoň základy, abych věděla minimálně, o čem mluví.

Tak to jsem já. Zdá se vám, že jsem tak trochu blázen?

Možná jo. Miluju výzvy, a nerada se smiřuju s tím, že něco nejde. I když třeba s tím, že ze mě nikdy nebude lyžař, jsem se smířila :). Ale možná je to tím, že mám ráda léto, zimu moc ne. Bez zimy a sněhu se obejdu. Kdyby tak mohlo být pořád léto střídající se s jarem, a ještě tak někde u moře. No, jednou se určitě dočkám, minimálně toho celoročního moře…

Existuje na jazyky speciální talent?

Hodně lidí se mě ptá, jak to, že se tak snadno učím jazyky. Někdo si myslí, že je na to speciální talent. Není to tak.

Je to spojení přesvědčení o tom, že se to dokážete naučit (jasně, že dokážete!), vytrvalosti a určitých pravidel.

Je pravda, že čím více jazyků umíte, tím lépe se vám učí další. Ale ten základ je stejný, chce to držet se pravidel a vytrvat. Píšu o tom v e-booku 3 podmínky k naučení jazyka.

Na tomhle blogu píšu psát vesele i vážně nejen o jazycích, ale i o životě, cestování a o všem, co stojí za úvahu. Pokud vám to v něčem pomůže, budu moc ráda.