Nevím, jak to máte vy, ale u mě se střídají období, kdy mám plno energie a chuti něco tvořit s obdobím, kdy nemám chuť dělat nic. Co dělám v takových případech?

Pokud to znáte, víte, že v té fázi, kdy jste „down“, máte pocit, že jste k ničemu. Každý úspěch někoho jiného jako by vám připomínal, že tamten to dokázal, a vy ne. Vy se jen plácáte na místě. Přitom jde jen o to, vydržet, připomenout si, co všechno jste do té doby dokázali a mít se rádi takoví, jací jste. Ona totiž zákonitě zase přijde ta druhá fáze, ta kreativní.

Zkusili jste si někdy napsat seznam toho, co všechno jste v životě dokázali? Když to uděláte, možná se budete divit, kolik toho bude. Počítá se všechno. Třeba i to, že jste odmaturovali.

Když si to poctivě napíšete, zjistíte, že je spousta věcí, za které na sebe můžete být pyšní. Všechno, co jste naučili, vám něco dalo, i když to třeba dnes nevyužijete. Všechno, co jste nevzdali, vás posílilo.

Z každé životní situace se můžeme buď poučit nebo to svést na okolnosti a pak ji budeme muset zažívat znovu a znovu. Jestli máte za sebou třeba rozchod, je jisté, že vina byla na obou stranách. Nemá smysl tvrdit, že ten druhý byl darebák. Je potřeba se z toho nějak poučit. Možná jste potřebovali tuhle zkušenost a pochopit na ní, co máte změnit. Projít osobním vývojem.

Když zůstaneme pořád stejní, budeme mít pořád stejné výsledky. Takhle je to i s učením jazyka. Pokud budete tvrdit, že se tu angličtinu nikdy nenaučíte, tak se ji nenaučíte. Je pravděpodobné, že pokud tohle říkáte, máte nějaký blok. Pak musíte udělat něco pro jeho odstranění.

Co dělám, když jsem down

Ale abych se vrátila k úvodní otázce: co dělám v té fázi, kdy se cítím bez nápadů a mám pocit, že jsem k ničemu?

Přišla jsem na to, že nejlepší je nedělat nic (kromě nutných povinností). Letos v zimě se mi poprvé podařilo tohle pochopit a zvládnout. Jak? Sama sebe jsem přesvědčila, že prostě v zimě všechno spí, zvířátka taky odpočívají, tak mám na to nárok. Takže jsem odpočívala, četla, plánovala dovolenou. A trpělivě čekala, až zase přijde inspirace.

Ono to je totiž tak, že čím víc na sebe tlačíte, tím je to horší – neodpočinete si (a odpočinek je právě to, co teď potřebujete), a výsledek většinou stejně není tak dobrý, jako kdybyste počkali, až se to zase otočí.

A přitom je to fakt jen otázka času, ta kreativní fáze prostě zase přijde. Když děláte to, co vás baví, tak to tak je. Takže to chce jen být v klidu, netlačit na sebe a akceptovat i to, že třeba už nikdy nic nevytvoříte (kdyby náhodou). Je to dobrý trénink trpělivosti :)

Ty střídavé fáze můžete mít i při učení cizího jazyka. Začít je dobré v té fázi, kdy máte plno energie. Až přijde krize, můžete ubrat, ale zase ne se na to úplně vykašlat. Stačí ale málo.

Učení vůbec neznamená, že si musíte otevřít učebnici a dělat nějaká cvičení. To totiž baví jen málokoho. A učení by vás bavit mělo.

Pár nápadů na učení - neučení:

• Co třeba pouštět si písničky v angličtině a zpívat si s nimi, i když tomu nerozumíte?
• Nebo si jen tak zkusit přeložit nějaký citát, který třeba uvidíte na facebooku.
• A co oblíbený film, který znáte skoro nazpaměť? Tentokrát v originále s českými titulky.

Tohle všechno se počítá. Tohle všechno je učení jazyka, i když to tak nevypadá.

Dnes máme tolik možností...stačí si jen vybrat.

A jak to máte vy? Taky máte pocit, že jeden týden jedete jak motorová myš a další týden jako by vám ten motor někdo vypnul?