Před dvěma měsíci jsem psala o Miriam, kamarádce, co se učí anglicky. Já jsem ji svým návodem na zrychlené učení nakopla k tomu, aby se začala učit, a ona mi svým Návodem na výrobu šťastného člověka za 21 dní přinesla do života motivační karty.

Jedna z karet je „Všechno je správně“. Geniální poučka. Ale že mi to trvalo, než jsem se k tomuhle dostala (a ani Miriam se s tím asi nenarodila :)). Často se trápíme tím, co nás v životě potkalo a říkáme si: proč zrovna já? Proč mám takovou smůlu?

Když to ale přijmete tak, že z téhle „hrozné“ situace se máte poučit, abyste v budoucnu třeba neudělali stejnou nebo ještě horší chybu a že je to pro vás dobře (zpětně pak někdy i říkáme, že to bylo to nejlepší, co nás v životě potkalo), je mnohem snazší se s tou situací vyrovnat.

To, že jsem kdysi přišla o práci, která mě nebavila, bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Začala jsem dělat překlady sama na sebe. Tehdy bych ještě odvahu odejít neměla. Dnes už ano.

„Všechno je správně“ se dá aplikovat i na maličkosti, které nás někdy rozčílí. U nás doma třeba jeden den nefungoval internet. Výpadek O2. Takže jsem mohla pracovat jen offline. Udělala jsem díky tomu práci, na kterou už jsem se dlouho chystala a nebýt výpadku, odkládala bych ji dál.

Postoj, že všechno, co se mi přihodí, je pro mě dobré, přináší pocit klidu a štěstí. Četla jsem článek o ženě, které zjistili rakovinu, a to ji přimělo k totální změně, odchodu ze stresové práce a odstěhování na venkov. Změnila jídelníček a začala vařit zdravá bezmasá jídla a vymýšlet nové recepty. Z těchto receptů časem vydala kuchařské knihy, které se staly bestsellery. Z rakoviny se vyléčila. Dnes se cítí skvěle a je vděčná za to, co ji potkalo.

Zjištění nebo přesvědčení, že všechno je správně, je pro mě jeden z největších objevů v životě. Jeden z aha-momentů, jak se dnes říká. Protože už se mi ale zdá, že je přeahamomentováno (fíha, to je ale slovo :)), nazvala bych to spíš momentem, kdy mi něco došlo.

Uznávám, že není tak úplně lehké přijímat všechno s klidem jako že tak to má být. Ale dá se to naučit: prostě hledat na všem něco dobrého. Být v klidu. Dokázat čekat. Stojí za to to zkusit. Prostě hledat na všem, co se vám stane, něco dobrého. A když je to fakt hrozná situace, tak si řekněte: ok, tak nic horšího už se mi stát nemůže.

A jak s tím souvisí učení jazyků? Mám dny, kdy mi to „myslí“ líp a všechno mi jde do hlavy snadno. A pak mám období, kdy je to hrůza, nejde to. Doby, kdy jsem si tohle vyčítala, jsou dávno pryč. Teď když to jde těžko, tak jen opakuju, jen pár minut. Když to jde lehce, využiju toho a učím se intenzivněji. Nejsou špatné a dobré dny. Všechno je správně.