Říkali jste si někdy, jak by to bylo fajn, kdyby vám stačilo jednou něco slyšet nebo přečíst a zapamatovali byste si to? Já teda určitě.
Sice si některé věci zapamatuju napoprvé, ale spíš výjimečně. Aby mi to v hlavě zůstalo, musím si to většinou několikrát zopakovat.
Existuje ale taková zkratka, která urychlí učení. Aspoň mně tahle věc dobře funguje.
Když si chceme něco zapamatovat napoprvé, potřebujeme do toho dostat emoce.
Co tím konkrétně myslím? Ukážu vám to na příkladu. Na Facebooku mám čerstvě v přátelích Španělku, která dává každý den na zeď krásné obrázky a zdálo se mi, že to musí být milá a laskavá osoba (osobně ji neznám). Po několikadenním odhodlávání, jestli už budu schopná něco „vyplodit“, jsem jí napsala. Naše konverzace vypadala asi tahle:
- Ahoj Pilar, díky za obrázky a statusy na Facebooku, jsou moc hezké. Omlouvám se za chyby, jsem začátečník ve španělštině, ale učím angličtinu a němčinu.
Hezký den! - Moc děkuji, Lenko, já mluvím jen katalánsky a španělsky, anglicky velmi málo. Dobrou noc.
- Děkuji! V budoucnu si snad budeme moci trochu psát ve španělštině. Teď je to pro mě moc těžké.
- Bezva, kdy budeš chtít. Měj se hezky.
A popřály jsme si dobrou noc.
Jak vidíte, žádná konverzace na úrovni. Ale i tak to byla pěkná dřina. Nejdřív vymyslet, co vůbec napsat, a pak si to přeložit s pomocí slovníku.
Od té doby dávám k obrázkům Pilar každý den komentáře nebo se něco zeptám. Před pár dny jsem se jí ptala, jak se správně řekne „chodím venčit psa“. Ochotně mi odpověděla, a nakonec napsala, že kdykoli budu něco potřebovat, ráda mi pomůže.
Můžu vám říct, že jako začátečník ve španělštině jsem se při té první minikonverzaci pěkně zapotila. Navíc když napíšu v angličtině, jsem si stoprocentně jistá, že to mám správně. Takhle jsem musela vypustit do světa věty s možnými chybami, což není moc příjemné :). Ale právě o to jde. O ty emoce, obavy, trochu vzrušení, a vlastní úsilí se skládáním slov do věty. Díky tomu si to pak ale snadněji zapamatujete. Větu „každé ráno chodím venčit našeho psa“ mám už pěkně uloženou v paměti. A díky tomu, že mi ji napsala sama Pilar, si můžu být jistá, že tahle věta správná je. Podle slovníku by to tak jisté nebylo, tam někdy najdete věcí… :)
Ať už s učením jazyka začínáte, nebo se ho učíte déle, nejvíc vám pomůže, když překonáte strach a ostych, vylezete ze své ulity a začnete mluvit nebo psát, sami za sebe. Nejhorší je to poprvé. Když ale pak uvidíte, že si všechno mnohem rychleji pamatujete, bude vás to mnohem víc bavit.
Pokud vůbec nevíte, jak s učením začít, přečtěte si Návod, jak se naučit jazyk za 3 měsíce tak, abyste se domluvili.