Před týdnem jsem psala, že vyhlašuju sama sobě „španělskou výzvu“, tzn. že se do 22.6. naučím španělsky tak, abych se domluvila. V tomto článku vám chci ukázat mé první krůčky ve španělštině, po prvním týdnu učení. Musím říct, že se tím nijak nestresuju, vím, že se to naučím. Ne že bych byla jasnovidec, ale když se pro něco rozhodnu, tak to tak je. Co by mi v tom mohlo zabránit?

Co Vám brání naučit se anglicky (německy, francouzsky, …)? Říkáte někdy, že Vy na to nemáte buňky? Že jste ten „věčný začátečník“? Tak už to nikdy neříkejte. Zbytečně si tak programujete do hlavy to, že to tak bude.

Sice se třeba učíte anglicky 5 let, ale učíte se opravdu? Uděláte si na angličtinu čas každý den, i kdyby to bylo jen naučení se pár nových slovíček? Asi ne, že? Pak si tedy řekněte, že jste se to ještě nenaučili proto, že jste tomu doteď nevěnovali dost času a hlavně pozornosti. A že až se rozhodnete, že se to opravdu naučíte, tak se tomu budete pořádně věnovat. Naučili jste se číst, psát a počítat? Naučili. Tak proč byste se nenaučili nějaký jazyk, který má navíc mnohem jednodušší gramatiku než čeština (a to je skoro každý jazyk :) )

Chcete vědět, jak jsem začala s tou španělštinou?

Den první: prvních 10 slovíček

Den druhý: opakuju + prvních cca. 10 přídavných jména (nemám to přesně na počet)

Den třetí: opakuju + první dvě slovesa "mít" a "být"

Den čtvrtý: opakuju si jen z hlavy při procházce se psem tzn. jen to, co si vzpomenu

Překvapení čtvrtého dne - kontakt na facebooku: Plánovala jsem, že až se naučím tvořit aspoň jednoduché větičky, přidám konverzaci (písemnou). Ale představte si, co se mi stalo: mám na Facebooku hodně přátel, tedy tzv. přátel, hodně z nich ani neznám. Sem tam mi někdo napíše, a sem tam někdo „otravuje“. Možná to taky znáte, takové to „ty jsi krásná…jak se ti líbím apod.“ Já na to píšu, že partnera mám a nemám zájem, a když to nestačí, tak toho otravu vymažu.

Tenhle začal ve španělštině. Odpověděla jsem mu, jestli mluví taky anglicky? Prý ne. Tak jsem mu napsala, že se učím španělsky. Byla to teda fuška, takové věty zatím neumím, tak jsem si to přeložila přes google překladač :) Vzápětí jsem se dozvěděla, že jsem krásná a kdesi cosi. Odepsala jsem, že mám přítele a nikoho nehledám. Cizinec odpověděl něco ve smyslu, že se mám uklidnit, že mě nebude obtěžovat. Ok. Čekala jsem, co bude dál. No, stálo to za to. „Jak se ti líbím?“ Tak na to už jsem nereagovala. To mi stačilo, už je vymazaný :) Hloupou konverzaci tohoto typu fakt nemusím.

Takže to je moje první zkušenost se španělskou konverzací. Nevím, jestli je to spíš k smíchu nebo k pláči. Každopádně na to jen tak nezapomenu.

Den pátý: mám trochu pocit viny, že jsem učení až tento týden moc nedala, tak se vrhám na další slovíčka. Cca. 10 nových.

Den šestý: opakuju, co jsem se zatím naučila. Procházím znovu všechna slovíčka. Ono to totiž z té hlavy zase vyskáče, když se to nezopakuje, zůstane tam možná tak třetina, a i ta by za pár týdnů vyprchala, kdybych to neopakovala.

Nejsem totiž žádný génius, mám stejný mozek jako vy. Jen jsem se naučila se učit.

Shrnutí prvního týdne? I když jsem se naučila zatím jen asi 30 nebo 40 slovíček, jsem už schopna vytvořit nejjednodušší věty. Třeba: máme nový stůl. Mám přítele :). Máme velkého psa. Pro začátek to není špatné, ne?

A pokud se divíte, proč sem dávám fotku s naší Aisinkou, tak je to proto, že na procházkách s ní mě vždycky napadají ty nejlepší věci :)

Užijte si krásný týden a udělejte si z učení zábavu!